Čas od času připadne svátek Mikuláše

na saunovací pátek. Soudě podle dlouhých bílých vousů, které mně lezou do piva, bude asi zrovna dnes onen čas od času.

Odposlechl jsem před týdnem něco o křídlech a Red bull nebyl u toho. Domnívám se proto, že kromě čerchmantů bude přítomen i anděl. Milé děti, kdyby vám rodiče četli Drobnosti před spaním, dověděly byste se, že Mikuláš, čerti a anjel přijdou už po páté hodině.

Poslední listopadový den mile překvapil

Postavil se meteorologům jako Ukrajinci svému prezidentovi. Svítilo slunce, nepršelo. Do Rakvic vyrazili Drobňáci ve dvou skupinách. Ivošova grupa jela o půl hodiny dříve. Vzala to kolem Novomlýnské vody, vylezla na dvě rozhledny a přes vinice do Rakvic.

Ta druhá, Jožkova, šlapala po cyklostezce na gotický kostel v Zaječí. Pepa Ezop, před lety pracovník SÚRPMO (Státní ústav rekonstrukce památek…), nám nebyl schopen vyložit myšlenkové pochody architektů, kteří při rekonstrukci nechali citlivě zazdít horní poloviny gotických oken s rozetami, naopak ostění z pískovcových kvádrů spodních polovin doporučili vybourat a vybavili kostel surrealistickými okny. Proč surrealistickými? Jedině surrealismus vychází z podvědomých duševních pochodů a přehlíží obvyklá logická schémata. Prozradil nám nakonec, že kostelník neměl vysoký žebř a takhle mohl před Vánocemi umývat okna z bankálu.

Na rozhlednu nad Zaječím vystoupala i Jitka, překonala svoji fobii z výšek a hloubek  a stálo to za to. Kam jsme dohlédli, všude Rakousko Uhersko, vlastně Velkomoravská říše. Zahlédli jsme i pohyb ve vinohradě pod rozhlednou. Nebyly to lišky na vinici, ale Drobňáci s Lišandou.

Malý problém nastal v Rakvicích

Nemohli jsme se zorientovat při hledaní Révy Rakvice. Odchytl nás Miloš a za ručičku dovedl na správnou adresu. Vyslechli jsme si pár slov o enologii (nauce o vinařství a ošetřování vína) a přesunuli se do sklepa č. 88 Vinného chrámu. Pod kupolí byla úchvatná akustika. Každý hned věděl, co o něm říkají na druhém konci stolu.

Degustací prošlo 14 vín a jedna meruňkovice. Některým šla z tolika vzorků hlava kolem, zvláště když začala Renata s Lišandou békat moravské častušky a pod klenbou nešlo ztlumit volume. Nebylo možno sníst všechny škvarky, uzené, tlačenku, jitrnice, jelita a chleba se sádlem.

Věděli jste, že v Rakvicích mají anděla?

Má červeny nos, vrávorá po peróně a nemá křidla. Taktak jsme stihli vlak 19:52 do Brna. Na autobusových zájezdech se ptá řidič „Má každý svého souseda?“. Ve vlaku na to mašinfíra sere. Chyběl Pepa Ezop, Svaťa, Kája a paníčitelka ze Šumperka. Stáli ve stanici a pozorovali vzdalující se světlo brzdařský lucerny. A tu přistoupil anděl „Svezte se do Podivína za pár minut a tam chytnete rychlík do Brna“. Jak řekl, tak udělali. V Podivíne si dali v nádražní restauraci ještě kafíčko a do Brna přijeli 20 minut po nás.